Vztahy jedince k druhým lidem, ke komunitám, menšinám, národům a zemím se řídí stříbrným pravidlem. Totéž platí pro vzájemné vztahy komunit, menšin a většiny a pro vzájemné vztahy národů.
Klasická definice stříbrného pravidla podle Isokratése zní: „Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě.“ V jedné ze současných verzí se pro tolerantní a velkorysou formu vztahů jedinců a dalších subjektů hodí definice: „Začněte tím, že se budete ke každému, koho potkáte, chovat mile. Jestli on ale nad vámi zkusí uplatnit moc, uplatněte moc vy nad ním.“ Problém vztahů je otázkou jejich vzájemné symetrie. Tu nejlépe vytváří právě uplatnění stříbrného pravidla. Naopak, asymetrie vztahů či postupování rizik vede k nerovnováhám a potenciálně až ke krachu systému.
