[wpseo_breadcrumb]

27.Kvě 2022

Imponující etický odkaz

Imponující etický odkaz a zkoprnělá Tachecí:  Včera na aktuálně.cz vyšel rozsáhlý článek novinářů Gazdíka, Švece a Kropáčka o atentátu na Heydricha, jehož 80. výročí si zítra v 10.36 budeme připomínat. Naprosto správně je v článku čin aktérů atentátu označen slovy „imponující etický odkaz“. A padá otázka k přemýšlení – „zachoval bych se stejně?“. Drtivá většina by si dnes sama pro sebe musela poctivě přiznat, že nikoli (jinou věcí je, co by řekli před jinými. Málokdo si otevřeně přizná, že je zbabělec, nebo že na některé postoje, nebo činy, osobnostně nedosáhne). Osobně jsem si tuhle otázku nekladl, stejně, jako jsem kolem její obdoby tiše proplouval v případě Jana Palacha, když jsem měl shodou okolností tu čest prosadit vybudování památníku v domku Palachových ve Všetatech a náhoda mě přivedla i k tomu, že jsem se podílel na jeho dokončení. Myslím, že ze stále ještě našeho relativního klidu dnešní doby se poctivě na tuto otázku odpovědět nedá. O tom by moje „JÁ“ rozhodovalo až v dobách, kdy by to bylo aktuální. Ale jestliže si otázku „zachoval by ses stejně?“ nekladu, tak naopak si hodně často kladu otázku, co by naši hrdinové z minulých dob řekli řadě našich spoluobčanů dnes? Neměli by náhodou pocit zmaru a nelitovali by svých obětí tváří v tvář lidem, kteří se nestydí čehokoli? Nestydí se nejen plivat na činy hrdinů, ale dokonce pracovat proti své vlastní zemi, skrytě či otevřeně kolaborovat s pohrobky komunistického režimu, dokonce ve prospěch země, jejíž vojáci nás v roce 68 přepadli a více jak dvě desetiletí okupovali, vědomě se pro svůj pochybný profit nestydí rozeštvávat lidi lhaním a vulgárností. A to není zdaleka celý výčet podlostí, podrazáctví, zbabělosti či jen obyčejné slabosti. My si otázku „zachoval by ses stejně?“ zatím pokládat nemusíme. Bohužel, pár stovek kilometrů od našich východních hranic  – na Ukrajině- si takové limitní existenční otázky musí pokládat tisíce lidí každou minutu. A co jim někteří, nejen naši, „etičtí titáni“ vzkazují? Na ČRo R- Plus měla Barbora Tachecí v době pandemie kovidu pravidelný pořad s imunologem a vysokoškolským pedagogem, profesorem Václavem Hořejším. Mluvil rozumně, srozumitelně, dalo se tomu věřit. Kovid zeslábl a redaktorka začátkem května s Hořejším zabrousila na téma války na Ukrajině. A zjevně se názorům profesora imunologa nestačila divit. Hořejší sice označil chování Ruska za neomluvitelné, nepřijatelné, prostě hrozné. Jenže potom se „rozjel“. Za „kritický moment“ označil „násilný převrat“, při němž byla svržena demokraticky zvolená vláda a prezident v roce 2014. A potom už se „všechno začalo kazit“. Zapomněl podotknout, že nepokoje na Majdanu vypukly poté, co proruský Janukovič odmítl podepsat dohodu s EU, kterou si až na  některé Rusy z východní Ukrajiny přála drtivá většina Ukrajinců. A Ukrajina se tak začala „kazit“, že se přes řadu trablí a korupci dařilo zemi stabilizovat. Nevím, jestli odpudivější je Hořejšího názor, že se „mu zdá pravděpodobné, že USA se pod záminkou pomoci Ukrajině snažily vést zástupnou válku proti Rusku“, nebo že by „rozumnější“ strana (Ukrajina) měla vyhlásit jednostranné příměří“. Hořejší výroky sice mírnil přáním, aby Putin stanul před soudní stolicí v Haagu a že Rusko porušuje právo, ale současně dodával, že když je Rusko jadernou velmocí, je to speciální případ. A je toho v názorech profesora Hořejšího mnohem více. Dokonce tolik, že přepis snad druhý den (4. 5. 2022) přetiskly Parlamentní listy. Možná jsem to nezachytil, ale od té doby jsem rozmluvu Tachecí s Hořejším nezaznamenal. Zítra v 10.36 prosím věnujte alespoň chvilku tiché vzpomínky hrdinům atentátu na lidskou zrůdu. Svým činem nám pomohli anulovat Mnichov, napomohli zařadit naši zemi k vítězným státům nad nacismem a bezesporu, přes následné represe, zachránili národ před plošným násilím, o němž můžeme pouze spekulovat, nikoli ho zkoumat jako historickou událost. Heydrich byl zrůdou, která by s velkou pravděpodobností nějaký genocidní projekt v naší zemi rozjela. Ostatně se tím ani netajil. „Tento prostor je německý a Čech tady nemá konec konců co pohledávat“. Nepřipomíná vám tenhle výrok rétoriku opuchlého starce a jeho propagandistů z Kremlu? Naštěstí pro nás tehdy hrdinové atentátu nepřemýšleli o jednostranném příměří. Díky jim!  

občanská společnost | politika