[wpseo_breadcrumb]

5.Dub 2022

Hrozba pro Česko přichází zevnitř

Hrozba pro Česko přichází zevnitř: skoro každý den slyšíme z úst koaličních politiků slova o tom, že Ukrajinci bojují i za nás. Ve stínu ruských výhružek, a nepochybně i snah, o obnovení geopolitické mapy Evropy před rokem 89, je toto tvrzení oprávněné. Jenže současně nám Ukrajinci ukazují, že pokud je většinová společnost postavená na sdílené hodnotě, nebo hodnotách, má to i násobně silnější okupant těžké, ne-li nemožné, aby tuto zemi a její lidi pokořil a ovládnul. Při vzpomínce na rok 68 a léta následující mě mrazí, jak by si s obdobným atakem poradila česká společnost současnosti. Mluvil jsem s lékařkou, která to má v hlavě hodně srovnané. Říkala mně, že k ní chodí lidé 60+ a z jejich stavu a názorů je velmi zaskočena, pokud použiji mírnější výraz. A nejedná se o nějaké sociálně slabé jedince. Mají v Praze svoje bydlení, auto/a, venkovskou chatu, či chalupu. Přesto jsou nespokojeni, vydráždění, s nostalgií vzpomínají na „zlaté časy“ za socialismu. Z doby kovidu a nynější války na Ukrajině si odnášejí obrovský strach. Jejich téměř společný jmenovatel? Téměř 24 hodin, pokud zrovna nespí, žijí u televize, webů, nebo na sociálních sítích. Když jim lékařka říká:“ nesledujte pořád média“, říkají, že bez nich nemůžou žít. Odtud asi jejich diagnóza, při níž si sami sobě dělají peklo. Proč? Statisticky vzato, média píší o necelém jednom procentu toho, co se okolo nás a ve světě děje. To necelé jedno procento jsou negativní zprávy. Už dávno novináři, komentátoři i marketéři médií přišli na to, že negativní zpráva je pro ně jediná „dobrá“ zpráva. Je známo, že špatná zpráva je výrazně silnější přitažlivější informací než zpráva pozitivní. A pokud není negativní informace dostatečně špatná, lze ji manipulací zesílit. A když ani tu nemají, tak si prostě něco vymyslí, i když je to lež. Jenom si autoři tohoto „informačního průmyslu zla“ neuvědomují, že vytvářejí ve společnosti nevyzpytatelnou, stále silnější, skupinu lidí, kteří ve volbách volí extrémy. Přitom zjevně vůbec nepřemýšlejí, co by se dnes dělo, kdyby voliči poslechli nápady z posledních let Klausů, Zemanů, Babišů, Okamurů, Konečných a dalších. Už bychom podle některých z nich byli mimo EU, NATO, bezpečnostní služby by ovládali lidé zavázaní službou pro totalitní země…… Myslíte, že bychom nebyli lákavým středoevropským soustem pro Rusko, nebo pro nelítostné čínské komunisty? Krvavá realita Ukrajiny nám v přímém přenosu ukazuje, jak jsme se zatím, zdůrazňuji slovo zatím, z ruské, a potažmo i čínské, oprátky vyvlékli. Ale (a nejen hodně lidí starších ročníků) svými názory a postoji jsou velkou hrozbou pro naši budoucnost. Po prvotním oklepání se ze šoku ruského přepadení Ukrajiny už zase vylézají. A jejich nástrojem nyní je vyvolání nenávisti vůči ukrajinským ženám i dětem a „dojemná péče“ se sociálně ohroženými tuzemci.  Ponoukají k nenávisti vůči lidem, kteří většinou prchají s jednou igelitkou z míst, kde řádí ze řetězu utržení ruští okupanti, kde museli nechat svoje majetky, blízké. Všimli jste si, že poslední dobou častěji potkáváte v ulicích Prahy plačící ženy? Víte, kdo jsou? Ve své většině Ukrajinky, které se buď bojí o své blízké ve válce, nebo se jim nemohou dovolat, nebo …už vědí, že jejich manžel, bratr, syn nežije. A proti těmto lidem tady podněcují závist a nenávist? A už jste si možná mohli všimnout, jak jsou to často titíž, kteří tady brojili za kovidu, předtím proti EU (to pořád), předtím proti radaru…. To nejsou sociálně vyloučení, to je pakáž, která chce těžit z rozvrácené společnosti. A poslední parlamentní volby ukázaly, jak křehkou a slabou většinu stávající koalice má. To nebylo vítězství, Také to můžeme chápat, jako odloženou pohromu. Važme si toho, že si svobodu nemusíme vybojovávat tak, jako nedávno neúspěšně Bělorusové a dnes Ukrajinci. A podle toho se chovejme. Prosím! Ne po každém špatném rozhodnutí je šance na reparát. A poslední vzkaz frustrátům, trollům, lidem vystrašeným, neklidným: chybí vám širší povědomí o etice, chybí vám hodnotové ukotvení, neumíte třídit informace, tedy kriticky přemýšlet, sami jste si většinou pohnojili život a nyní hledáte, kdo za to může. A hlavně – chybí vám víra v hlubší smysl život než jen pozemský materiální existencionalismus. Tak s tím něco dělejte a neškoďte vlastní zemi a svým spoluobčanům. Myslete na budoucnost svých dětí. Tu jim mocí posedlý sedmdesátiletý opuchlý válečný zločinec nezajistí.