[wpseo_breadcrumb]

Občas si představuji, že některý z poslanců si vezme slovo v parlamentu či senátu a řekne: „Dámy a pánové, milí voliči, zvolili jste mě, abych Vám nelhal, abych v prvé řadě hájil Vaše práva, a především myslel na ty nejslabší z Vás. Svědomí mi nedovolí, abych bez zveřejnění pravdy byl Vaším zastupitelem. ČR je jeden z nejzkorumpovanějších států bývalého východního bloku. ČR je na úrovni rozvojových zemí. ČR není právní stát.

Bez „vyčištění“ základních pilířů našeho státu, se nikdy nikam nehneme a ani nepřiblížíme k evropským demokraciím a právním státům.“

Taková situace je sci-fi. Kdo se dnes dostane na volitelné místo kandidátek stran? Rozhodně ne „neprověřený“ člen, který by mohl narušit „klidnou“ atmosféru v horní i dolní komoře.

Neprověřený poslanec by snad dokonce mohl ctít i poslanecký slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Kolikrát si říkám, jak velkou kliku mají, že nepřísahají … A pak si uvědomím, že slib, dané slovo a ani přísaha dnes neplatí.

Neplatí-li dané slovo, slib, potom platí vše a zároveň neplatí nic. Jakákoli hodnota ztrácí hodnotu. Žijeme v bezhodnotovém státu. Náš stát vznikal na hodnotách Masaryka a Havla a tyto hodnoty dnes postrádám.

Těžko hledat loajalitu k nadřízenému, organizaci, či státu, když neplatí pravidla, když neplatí dané slovo, slib.

Když neplatí dané slovo, slib, co tedy platí? Platí právo silnějšího. Platí právo urvi, co můžeš. A když nemůžeš, řekni „bližnímu“ svému, on to urve za Tebe, a Ty se mu „jen“ podle zásluh odměníš. Dané slovo, slib se tvrdě vyžadují v bezprávní situaci. Tam to musí vyšlapovat, běda Ti, jestli selžeš v bezpráví. Tím ohrožuješ další účastníky bezpráví, a to se nepromíjí. To se pak můžeš „těšit“ klidně i na poslední rozloučení. Nebylo by to poprvé, ani naposled.

Do jisté míry obdivuji těch několik zastupitelů, ministrů a premiéra, že do toho parlamentního bezpráví šli. Musí si být vědomi, že pokud zveřejní, pojmenují celou pravdu o stavu našeho státu, můžou přijít o rodinu, o přátele, o poctivě nabytý majetek. Protože by tím ohrozili ty, co u nich dané slovo, slib je nic, a vítězí síla, moc, bez pravidel. Právě proto se toho pojmenování a řešení nedočkáme.

Snad každý ví, že kdyby platilo dané slovo, slib, následoval by za každé bezpráví spravedlivý trest. V našem bezprávním státě si nemůže být jistý nikdo ničím.

Jak dlouho je ještě možné v bezpráví žít? Než dojdou zdroje? Než na nás dolehne silnější, krutější bezpráví? Kdy si uvědomíme, že se podílíme na tom bezpráví?

Možná až se octneme v chudé chýši a budeme si říkat: Ty umíš to a Ty zas tohle, a když to dáme dohromady … jinak si podstatu problému zřejmě neuvědomíme.

Štítky: