28.Led 2022
45 roků od zbabělosti
45 roků od zbabělosti: Dnes si připomínáme ostudné memento české (československé) kultury – tzv. antichartu. Rozběsnění komunisté tehdy 28. ledna sehnali velkou část známých herců, zpěváků a dalších lidí z kultury do Národního divadla a ti dělali ostudnou kulisu útoku na signatáře Charty 77. Nakonec stojíc v řadě podepsali komunisty předhozený blábol. Nebylo to poprvé, kdy část společnosti ohnula ze strachu před mocí záda. Známý je akt ponížení národa, když vystrašené davy na Václaváku musely poslouchat nestoudnosti Emanuela Moravce po atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha, nebo „jásání „davů při prvomájových průvodech… Jenže anticharta byla v něčem jiná. V té době už protagonistům nehrozil kriminál, oprátka, nebo kulka, možná ztráta zaměstnání, nebo výhružky směřující k budoucnosti dětí. Hodně známým osobnostem už ani to ne, protože v v té době se zásobárna kvalitních umělců začala režimu tenčit. Mnozí totiž emigrovali, nebo je režim musel držet v izolaci z jednoduchých důvodů. Dovedete si představit, v co by se zvrhlo např. vystupování Marty Kubišové na koncertních pódiích, nebo Vlasty Chramostové na prknech Národního divadla? Oč více zbabělců stálo v Národním divadle na podpis, o to více smekám před Petrem Čepkem a dalšími, kteří se tohoto ostudného aktu nezúčastnili. Právě tihle naplnili bezezbytku klíčové pravidlo z etiky: vždycky v sebehorším režimu se dá žít slušný život. Každý má možnost této volby. Aby tomu bylo rozuměno – jestliže vám režim bez ohnutí zad, pokřivení páteře, nebo přímého zapojení do služby zla nedovolí dělat to, co byste chtěli, vždycky máte možnost dělat něco jiného, kde si vás režim ani nevšimne. Z tohoto pohledu všichni signatáři anticharty eticky (morálně) selhali. A podruhé selhali a selhávají ti z nich, kteří se i po desetiletích trapně vykrucují namísto aby alespoň uznali chybu.
Za necelý rok budeme volit nového prezidenta. Zase se o post ucházejí bývalí komunisté. Nevolte je. Budete tím volit minulost, ne budoucnost. Ti lidé byli součástí zavrženíhodného režimu a zločinecké politické strany. Výmluvy na to, že jinak by nemohli dělat to či ono je odpudivé. Ti lidé se v minulosti nechovali eticky. Po zemanovském marasmu potřebujeme na Hradě člověka, který se etiky drží za ruku
František Laudát